Městský úřad Benešov nad Ploučnicí • náměstí Míru 1 • Tel.: 412 589 811 • Fax : 412 589 812 • Mail: urad@benesovnpl.cz

Menu:

Stav vodních toků na území Benešovska

Třiďte elektroodpad

Regionální rada regionu soudržnosti Severozápad

Návštěva lékaře
Ziveobce.cz

Nabídka pracovních příležitostí
počasí
počasí

© Milichovský
Oficiální Facebook
Oficiální Facebook města Benešov nad Ploučnicí

Benešovský slunovrat 2014
Benešovský slunovrat 2014

Rodinné centrum Medvídek

Benešovská mažoretka 2013
Benešovská mažoretka 2013


Benešov nad Ploučnicí - historie města od nejstarších dob až po současnost

Navštivte zámek v Benešově nad PloučnicíZámek Benešov nad Ploučnicí

Termální koupaliště Benešov nad PloučnicíTermální koupaliště Benešov nad Ploučnicí

Videoprezentace města
Okénko Benešov nad Ploučnicí - TV LYRA


Děčín - info z místa, kde žijete
Region České Švýcarsko
Muzea Euroregionu Elbe/Labe
Partnerské město Heidenau
Místní akční skupina Labské skály
Klub seniorů Benešov nad Ploučnicí
Rodinné centrum Medvídek
RC Cars Benešov nad Ploučnicí
ZO ČSCH Benešov nad Ploučnicí

 

Historie města Benešov nad Ploučnicí

Benešov (Bensen) vzniká ve 30. letech 13. století. První zmínka o názvu pochází z roku 1311 – Benessau. Jméno je pravděpodobně odvozeno od jednoho z členů rodu Michalovců Beneše Věrneho, který byl držitelem hradu Ostrý (Schaferstean) v letech 1304-1322. Tvar názvu města se postupně měnil. V Schallerově topografii z roku 1878 je pro Benešov uvedeno hned několik názvů : Bensen, Pensen, Panzen, Bensdorf a Benessow. Pro oblast na hranicích dnešního Benešova se zachovalo ještě jedno prastaré pojmenování – Svatá louka (Die Heilige Wiese), z čehož by se dalo usuzovat, že zde mohlo existovat nějaké kultovní místo.

ploucnice.jpg Benešov byl založen v údolí řeky Ploučnice (Polzen), kde byla vedena trasa spojující údolí Labe (Elbe) s cestou vedoucí z Prahy do východního Saska (Sachsen) a Lužice (Lausitz). Původní lokalita situována na stráni obrácené jižním směrem k Ploučnici, vytvořila kolem náměstí zhruba půdorysný čtverec chráněný bažinami a přírodními vodními zdroji. Podoba se dá již těžko rekonstruovat. Domníváme se však, že původní hradby, respektive opevnění bylo jen plaňkové. V letech panování krále Otakara II. Byl Benešov zabrán králem a v roce 1283 vrácen Janu z Michalovic králem Václavem II. Jan z Michalovic byl čilým kolonizátorem a tak mělo město německý národnostní charakter. První písemné zmínky z roku 1352 se o Benešově zmiňují jako o sídle samostatné župy, tedy o správním středisku pro oblast větší než 200 čtverečních kilometrů. Soudí se, že toto rozdělení trvalo již od roku 1143. Obšírnější zprávy však o Benešově pocházejí až z roku 1380, kdy se panství ujímá Jan III. Z Michalovic. Ten propůjčuje Benešovu v roce 1392 Mladoboleslavské Městské právo, s právem městského znaku, právem hradebním, právem trhu, odkazem majetku měšťana potomkům i s právem hrdelním.

V roce 1397 se za jeho přispění městská rada zasloužila o dotaci na nový oltář do farního kostela připomínaného poprvé v roce 1352. Finanční tíseň však Jana dohnala v roce 1407 prodat část panství s hradem Ostrý Hynku Berkovi z Dubé. 17. března 1409 již na Ostrém poroučí Berkův hejtman Zikmund. Hynek Berka dobudovává panství v roce 1410 a dělí je mezi svých 5 synů. Starý velmož však ještě řadu let vykonával na celém panství některá vrchnostenská práva, hlavně právo patronátní, což je v Benešově doloženo roku 1416. Hynek byl Husitským odpůrcem a tak se 10.1.1422 v Benešově sešla zdejší šlechta se zástupci šesti měst ze sousední Lužice (Bautzen, Lubaw, Dessau, Kamenz, Lőbau a Zittau), aby vytvořili protihusitskou koalici. K dohodě však nedošlo. Přestože město bylo v té době už opevněno zděnými hradbami a příkopy, před Husity jej to neochránilo.

jan rohac.jpg Roku 1426 bylo dobito sirotčími vojsky Jana Roháče z Dubé. Zpočátku Husité marně město obléhali směrem od Táborského vrchu (Doberberg), až jim jedna žena, buď ze sympatie k husitskému hnutí nebo za úplatu, ukázala tajný vstup do města. Otevřenou stokou pronikli obléhatelé do města, půlku obyvatelstva pobili, město zapálili a zmocnili se majetku. Na památku mrtvých se až do roku 1702 konala procesí. Město se pak poměrně dlouho vzpamatovávalo.

V roce 1450 získává Benešov včetně celého panství nový majitel Jan z Vartenberka vartemberkove.jpg (Warteberk). Ten však již roku 1464 umírá. Při dělení pozůstalosti mezi Janovy syny v letech 1470 – 1475, získává Benešov Zikmund. O životě na benešovském statku máme zprávy z roku 1497, kdy byla potvrzena městská privilegia a ustanoven spolek ostrostřelců. V roce 1482 je doloženo snad nejstarší cechovní zřízení – soukeníci, kteří žádají městskou radu o povolení zřídit městskou valchu.

Objevuje se také první zmínka o sídle Vartenberků, které se rozkládalo v místech dnešního Horního zámku a jeho přilehlých budov. Tato hrázděná tvrz byla vybudována ostry.jpg zřejmě náhradou za zničený Ostrý, který ležel od roku 1445 v rozvalinách. V roce 1483 byl položen základní kámen ke stavbě kostela. Původní dřevěný kostel lehl v plamenech při dobytí města Husity. Z něj jsou známi kromě hlavního oltáře ještě např. Křížový oltář zmiňovaný roku 1381 a Kateřinský oltář. Na památku zahájení stavby nového kostela je v sakristii umístěn kámen s nápisem léta Páně 1483. Dne 8.dubna byl děkanem Janem Fischerem položen základná kámen k tomuto choru.

Nedobrým rokem je pro město rok 1496, kdy umírá 576 obyvatel města. Mrtví byli pohřbeni na novém hřbitově někde v místech kolem dnešního podniku Benar. I to byl jeden z důvodů proč stavba kostela na dlouhá léta umlká. Roku 1511 je nucen Zikmund zadlužené panství prodat. A tak se v roce 1511 novým majitelem Benešovského panství stává Mikuláš Trčka z České Lípy (Bőmisch Leipa), který pro posílení špatného městského hospodářství daruje obci 18.8.1511 tzv. Velký mlýn a z panského majetku kus lesa na levém břehu Ploučnice, jehož dřevo mělo sloužit na opravu městských hradeb. Rekonstrukční práce byly zřejmě započaty na třech městských branách, z nichž věž nad východem z města směrem k Děčínu, byla ještě v urbáři na počátku 17.století nazývána „Trčkovou branou“. zamek.jpg V jejím přízemí byl průjezd, v patře, do kterého se dle popisu v urbáři chodilo přímo z hradby, byla komora, která sloužila jako zbrojnice. Nad ní byla světnička branného a věž ukončoval ochoz. Podoba městských bran se zachovala na originálech z první poloviny 19. století od malíře Preysse – benešovského rodáka. Dle renesančního kronikáře: Zde bylo mnoho věrců a špatný stav cest a feudální majitel byl tuhým kacířem a pronásledovatelem Baptistů. Město mělo v té době 70 domů. Roku 1515 přenechává Trčka děčínské a kamenické zboží bratřím. Nejdříve spravují majetek spolu, ale brzy se dělí.

Benešov dostává Fridrich. S jeho příchodem začíná ve městě období největšího rozkvětu. Podniká hned velkolepou přestavbu Horního zámku v úmyslu povýšit Benešov na trvalé honosné sídlo rodu. Z města tehdy odešel farář a Fridrich povolal v roce 1521 predikanta Michala Celiuse přesto, že obyvatelstvo bylo katolické. Při severozápadní části městských hradeb byly položeny základy nového paláce, který měl nahradit bývalý panský dvůr. Z původního středověkého hradu bylo použito jen při stavbě v letech 1522 až 1524 některých zdí. Zámek stál v čele uzavřeného dvora k jehož jižní obvodní zdi byly přistavěny dvě budovy. Obvodní zdi velké budovy, která byla do požáru v roce 1863 krytá, dosud stojí. Z domku branného však zůstala pouze jižní obvodní zeď. Tato pozdně gotická stavba byla roku 1534 reprezentačně upravena. Z té doby jsou renesanční štíty, vstupní brány jsou z roku 1571.
zamek1.jpg Současně s přestavbou Horního zámku buduje Fridrich v letech 1540 – 1544 pro nejstaršího syna Jana tzv. Dolní Zámek. Na místě staveniště stála řada měšťanských domů a špitál. Špitál byl přestěhován vně městských hradeb před děčínskou bránu a domy byly vykoupeny. Nový zámek byl dokončen v roce svatby Fridrichova syna.
Do posledních let Fridrichova života spadá stavba tzv. Konojedského domu v zámecké ulici. I tento objekt byl napojen dřevěným mostem na chodbu vedoucí po hradbách ke kostelu. Od roku 1715 tak byl v domě špitál. Přes finanční problémy pokračovali bratři v dalších finančních podnicích. Patří mezi ně i rozšíření Dolního zámku o tzv. Volfovo křídlo. Jeho stavebníky byli Volf a Antonín. Dle nápisu na vstupním portálu byla stavba ukončena v roce 1578. Velkým tempem pokračovala za Salhausenů i práce na kostele. V západní části byla rozšířena oratoř o další dřevěné oratorium pro rodinu Starchedelů (v roce 1859 byla snesena). Roku 1554 byla opravena věž v nejvyšším patře. Roku 1555 zaznamenal pastor Schlegel ve své kronice tak prudkou vichřici, že strhla báň věže. Ta byla roku 1557 opět pokryta měděným plechem, takže nabyla dnešní podoby. Úmrtí Fridricha ze Salhausenu je podnětem ke stavbě Salhausenské kaple. Náhrobní desky jež zde nalézáme lze zařadit mezi nejcennější památky kraje. Roku 1554 je známá existence prvního pletaře, punčocháře Tomáše Jagera. A roku 1569 byla v Benešově založena papírna na speciální papír. 3. srpna roku 1571 postihl město požár, kdy se obětí plamenů stalo 46 domů a dvě městské brány. Oheň zničil i „Husitskou kapli“ na náměstí. Město v té době přichází o Velký mlýn, po té co byl těžce poškozen ledy přichází do rukou vrchnosti. Místo toho dostává město kus lesa ze starého Lammerova gruntu. Na potoce před Pražskou bránou zřídil magistrát roku 1530 lázně a příjmul do nich lázeňského. Tři valcha dávají tušit, že ve městě se zmáhají řemesla. Od 18. 12. 1547 můžeme registrovat hrnčíře, 1570 zámečníka. V dubnu roku 1620 umírá v Dolních Habarticích poslední Salhausen Antonín.
Dělení pozůstalosti Salhausenů, finanční problémy vedou k tomu, že v první polovině 17. století se Benešov dostává do rukou dvou mocných rodů – katolických Thůnů a Clary Aldrigenů. V období třicetileté války se na Benešovsku pravidelně střídají oddíly obou soupeřících stran. 1621 obsazuje město část Lichtenštejnského jezdeckého pluku, ty v roce 1623 vystřídal pluk vévody Holštýnského a v roce 1623 hradilo město po dobu 15ti měsíců veškeré výlohy oddílu španělských jezdců, ustanovených jako ochrana misionářů vyslaných z Doksanského kláštera.

V roce 1625 dochází v nedalekých Markvarticích k povstání poddaných proti poslednímu Vartenbekovi. Ten je na Červeném dvoře zavražděn i se svou manželkou. Povstání je potlačeno, vůdci popraveni.Celé okolí postihují represálie projevující se i silnou rekatolizací. Z Benešova odešlo do exilu 11 rodin. Ani další léta nebyla pro Benešov lehká. Roku 1631 – 1632 byly ve městě Jasové, které ještě roku 1632 vystřídali císařští a v roce 1634 Švédové. Ti ve městě řádili tak, že dle seznamu škod byl zámek popisován jako pustá budova a zrovna tak většina domů ve městě je vedena jako „pustá stavení“. Na vesnicích zchudlo 99 poddaných sedláků, 66 jich zchudlo natolik, že nemohli zaplatit své dávky. Na zmírnění situace přivezla sice vrchnost dobytek a obilí z císařských skladů, ale vzhledem k neúrodě dalších let si muselo město k zaplacení daní vypůjčit. Roku 1648 vymáhá švédské vojsko od města kontribuci ve výši 200 zlatých. Od zaplacení daní zachránilo město zpráva o uzavření míru. Po sečtení válečných škod v roce 1654 se došlo k částce 31 000 zlatých, zchudlo město i celé okolí. Město proto důrazně vyžaduje veškeré dávky a poplatky, které mu náleží. Dostává se do sporu se svou sousedkou Marií Magdalenou Paustovou, která si na svém panství zřídila vlastní výčep piva. Když např. benešovští zjistili, že farář Fleischmann skladuje cizí pivo, bylo mu toto odebráno a nepomohla mu ani stížnost k biskupovi a císaři. Město se soudilo např. i o prodej soli. Výrazně se v té době začal projevovat pletařský cech zastoupený Danielem Clementem, žádá roku 1656 o potvrzení cechovních privilegií. Jak si cechy svá práva hlídaly o tom svědčí záznam z roku 1652, který zakazuje pletení punčoch učiteli, který si tak přivydělával k živobytí.

vez.jpg Poddanské nepokoje, které roku 1680 vzbouřily celý kraj se výrazněji neprojevily i když se nespokojenci shromáždili blízko Benešova. Když se totiž dozvěděli, že vojska generála Piccolominiho v Úštěku střílelo do sedláků, tak se rozprchli. Část jich pak byla uvězněna ve sklepích benešovského zámku. Město mělo v té době 64 měšťanských domů n